To dítě si dělá co chce!

Všechny děti jsou hodné a dělají jen to, co mají. Jenom to mé dítě si dělá co chce. Vůbec neposlouchá lítá tam a zase zpátky, nebo naopak jen tak kouká z okna a sedí si na uších. Prostě neposlouchá.  V jakémkoliv kroužku nereaguje a nechce se učit nic nového.

Vzteká se, když má chvíli sedět. Někdy dokonce křičí, jindy pláče. Vzpouzí se, když má udělat jakékoliv cvičení. Přitom když si hraje sám, všechno dělá rád. Paní učitelka (trenér) ho nemají rádi, leze jim na nervy. Protože prostě nechce nic dělat.

Máte takové zkušenosti?

Já bohaté. Mám tři dcery a každá je jiná. Jedna je trochu zrychlená, jako malá byla tak divoká, že ji nikdo nechtěl hlídat. Prostřední má zase šnečí tempo, tu vůbec nic nerozhodí.

Šílená kombinace, a někdy to byl pořádný zápřah zvládnout dvě zcela rozdílné povahy při jedné aktivitě. Nejmladší se narodila na Šťastné planetě, kde všichni jsou tady jen pro ni, a každý je šťastný.

Nevěřili byste, ale i takové dítě má své problémy. Respektive jeho rodiče. V kroužcích a ve školce si na ni stěžují, že nespolupracuje. Ano mé dítě nespolupracuje

Přijde mi to zvláštní, protože doma normálně vždy spolupracuje. Nesnáším to slovo. Já taky nespolupracuju. Dělám jen to, co chci a co mě naplňuje, vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Nevidím důvod, proč by mělo jakékoliv dítě být učeno ke spolupráci.

Ve slova smyslu, dělej co ti říkám. Co když má jiný názor? Nebo by to chtělo udělat po svém a třeba i pokazit. Jak jinak se to má naučit?

Nepíšu tady o tom, že se mé dítě chce chovat špatně. To je však zcela jiná situace. Vychováváme přece příkladem, když já zdravím – mé dítě zdraví, když se chovám pěkně ke svému okolí – mé dítě se chová hezky ke kamarádům a učitelům. To mu nemusím říkat. To tak prostě je.

Nespolupracující 🙂 děti znám i z plavacího kroužku

Oni normálně nechtějí vůbec nic dělat, jen tak sedí a koukají. Nebo si chtějí jen tak skákat, vůbec mě nevnímají. Je úplně běžné, že dětem říkám co budeme dělat a sedm z deseti se přitom potápí, různě vrtí, počítají si prsty na noze, plivou vodu. Z pohledu pozorovatele, to musí vypadat docela divně.

Přiznám se, že někdy když jsem „dospělá“ mi to hodně leze na nervy. To je však jen a jen můj problém. Někdy se stane, že máte připravenou hodinu a ty děti vůbec nereagují. Jsou děti, které se seberou a jdou pryč. Představte si to :-)! Jak si to můžou dovolit :-).  Oni si normálně dělají úplně co chtějí a je jim jedno, že vy je chcete něco naučit.

Buďme za to rádi. A zamysleme se nad tím, co udělat jinak.

A právě teď vám velmi usnadním život, prozradím vám malé tajemství. Všechny děti jsou normální a to co dělají je naprosto v pořádku. Chceme, aby z nich vyrostly osobnosti, které se nebudou bát a které budou tvůrčí, odvážné a chytré a hlavně se budou umět prosadit.

To, že vás rodiče, nebo trenéry v kroužku neposlouchají, není jejich problém. Je to jen a jen náš problém, rodičů, učitelů, trenérů, instruktorů.

My je chceme něco naučit a oni se to také chtějí naučit. Jen je třeba se zamyslet nad tím proč jste ztratili jejich pozornost.

Jak to dělám já při výuce plavání?

V první řadě je třeba si uvědomit, s jak starými dětmi pracujete. Pokud řeknu desetiletému klukovi natáhni ručičky, tak ho naštvu. Co třeba, budeme plavat jako superman? To už by šlo.

Naopak holce asi nebudu vykládat o avengerech, naopak mořská panna má velké kouzlo. To jen taková malá rada pro větší děti, s nimiž jde všechno lépe, už nám rozumí a většinou mají zájem se učit.

„Nejtěžší“ práce je s dětmi od 18 měsíců do 4 let. Tam musíte opravdu zaujmout a použít tajemství :-), které všichni dobře známe, jen na něj zapomínáme.

Moje dcera chodila dva roky plavat do jiného plavacího klubu. Protože jsem měla obavy „že kovářova kobyla, by mohla chodit bosa.“  A tam to mé dítě vůbec nefungovalo, uměla všechno a většinou i lépe než děti v naší skupince. Ale nic nechtěla dělat. To jsem poprvé zažila ten pocit rodiče „všechny děti fungují jen to mé ne“.

Hodně jsem se díky této zkušenosti naučila. Mnoho dovedností se učí stylem: „posaďte se, já vám to ukážu a potom si to každý zkusí sám a já vás zkontroluju.“ Zábava končí, ve chvíli kdy, se děti dokáží vyhrabat na kraj a sednout si.

Teď začíná nuda

Ony nerozumí a nejsou schopny pochopit, co mají dělat, na co mají čekat. Začnou „zlobit“ skákat do bazénu, plivat vodu, válet se po zemi. Metoda posaďte se, funguje a funguje skvěle.

Ale….   .

Nefunguje u malých dětí.

Tato metoda je dobrá, pokud chodíte na plavání s nejmenším miminkem, kdy se vy rodiče musíte naučit jak správně držet dítě a co vše si můžete dovolit a co už ne. Je skvělá u dětí nad čtyři roky, které už samy chtějí umět více. Avšak v období mezi 18 měsíci a 4 lety moc nepochodíte. Jak tedy na ně? Použijeme to tajemství.

Toto moje tajemství souvisí s psychomotorickým vývojem dětí:

  • Dítě není schopno udržet pozornost déle než 15 minut
  • Odpočívá změnou činnosti
  • Soustředěné, klidné sezení dítě unavuje

A tím se řídí celá příprava na mé hodiny pro děti v tomto věku.

Jsem hodně aktivní, celá hodina je velmi akční. Ani minutu nesedíme, nestojíme a neposloucháme co říkám. Neustále měním cviky, a nedávám dětem šanci začít se nudit.

Co to pro mě znamená?

Vím, co chci děti naučit. Ale vykládat jim to nemusím, je to stejně nezajímá. Připravím si hodinu před příchodem dětí a když děti přijdou, měním jednu akci za druhou. Výsledkem je, že ti co chtěli třeba plakat, nemají čas. A ti, co mají energie na rozdávání, si užijí celou hodinu naplno.

Tyto tři pravidla dodržuji i doma při hraní s nejmladší dcerou. Dělím naše činnosti na krátké chvilky a snažím si vše dopředu připravit, aby ji stříhání, lepení nebo kopání do balónu zaujalo.

 

A co vaše děti poslouchají a spolupracují v kroužcích, na plavání nebo ve školce? Napište mi jaké triky a metody používáte vy. Budu ráda za tipy.

 

 

Už 18 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou eBooku Ve vodě jsem jako doma. Díky zkušenostem dokáži přistupovat ke svým zákazníkům s úctou a respektem. Zároveň však předávám radost a pohodu z plavání. U mě se prostě naučí plavat každý. Má práce je mou vášní, mí klienti jsou má rodina. Můj příběh si přečtěte tady >>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů