Kdo je Tereza

Už 19 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory.

Díky mým zkušenostem dokáži přistupovat ke svým zákazníkům s úctou a respektem. Zároveň však předávám radost a pohodu z plavání. U mně se prostě naučí plavat každý.  Má práce je mou vášní,  mí klienti jsou má rodina.

 


Kdo je Tereza? 

  • Máma tří dětí.
  • Majitelka plavecké školy Hastrmánek.
  • Píše blog, články, e-booky o plavání.
  • Připravuje knihu Hrajeme si na plavání.
  • Připravuje on-line kurzy plavání, podle který se naučí plavat opravdu každý.

Proč právě plavání? 

K plavání jsem se dostala oklikou. Jako dítě mě učil plavat táta. Pamatuji si, jak jsme jezdili v létě k Váhu a tam jsme si s rodiči hráli ve vodě. Dovolenou jsme trávili na Lipně, kde táta každý večer sedl do člunu a já se sourozenci jsme plavali přes nejužší část na druhou stranu přehrady.

Plavání jsem milovala.

Potom přišla škola. Chodila jsem na základku, která měla svůj vlastní bazén. Místo tělocviku jsme každé ráno plavali s paní učitelkou, plavání mě moc bavilo.

Máma mě přihlásila do aquabel, tak moc jsem se těšila… Trenérka na nás stále jen hulákala. Po každém tréninku jsem měla tak vypláchnuté dutiny, že netrvalo dlouho a začala jsem „chodit za plavání”. To se dělá tak, že jdete ke kamarádce, tam si namočíte hlavu a plavky, a potom jdete domů :-).

Následovalo povinné školní plavání, byla jsem v prvním družstvu, bylo mi asi devět let a trenér nás učil s TYČKOU :-(. Chodil podél kraje a strkal do nás, hodně křičel a neměl nás rád. Ze školního plavání se mi začal zvedat žaludek.

Představte si holku, která má devět let. Miluje bazén a plavání, nejraději se potápí, protože to je fakt SUPER. A teď přijde na školní plavání a pan instruktor vidí, že holka umí. Tak jí nahází do vody puky a ona loví. Hodí je i do té nejhlubší vody – dvoumetrové hloubky, ale jí to nejde, je to moc hluboko. Tak ten instruktor, ne že by vlezl do vody a pomohl jí, vezme tyčku a holku bez výstrahy přitlačí ke dnu. Umíte si představit tu paniku?

Od té doby jsem měla trochu strach. Který se projevil jednou při zápočtech z plavání a podruhé při plavčických zkouškách. Měla jsem se potopit do čtyřmetrové hloubky pro panáka.

Jak se to dělá? 

Potopíte se a plavete břichem po dně, potom přijde zlom do hloubky. Je tam tma, jste sami. Já navíc očekávala, že mě někdo přitlačí ke dnu.  Zvedne se vám žaludek, buší vám srdce, tlačí vás uši. V té chvíli jsem vždy skončila. Být ten panák na dně živý, nepřežil by.

Naštěstí jsme měli pana učitele, který moc dobře věděl, jak učit lidi, dospělé i děti novým dovednostem a díky němu a jeho podpoře a také díky mé kamarádce Radce jsem to zvládla. Vysvětlil mi, co mám dělat a má kamarádka plavala vedle mě po celou dobu. Nijak mi nepomáhala, jenom tam byla. Zvládla jsem to. A když něco takového zvládnete jednou tak už pokaždé.

Myslím, že to jak rádi nebo dobře plaveme začíná v naší hlavě. Proto jsem chtěla založit takové místo, kde se lidé budou cítit bezpečně a milováni. Kde se budou rádi vracet nejenom sami, ale s celou rodinou.

Kde jim nikdo nebude vykládat, že k tomu, aby se naučili plavat musí dokonale zvládnout hydrodynamickou  a hydrostatickou polohu. Ano i tak jde učit plavat, ale to já nedělám a nikdy dělat nebudu. Ani si nemyslím, že nejlepším učitelem plavání je ten, kdo má šest „papírů“ a je členem několika organizací.

Nejvíce jsem se naučila od kamarádů instruktorů, se kterými jsem učila a přímo od dětí, které jsem mohla díky mé práci poznat. 

Samozřejmě, že dobrý instruktor čehokoliv musí vlastnit patřičná osvědčení, to však nezaručuje jeho kvalitu. Někdy člověk, který začíná s výukou dětí má mnohem vyšší úspěšnost než jiný s třicetiletou praxí.  

Také mnoho rodičů může být svým dětem lepším učitelem, než profesionál. Proto vznikl tento blog. Chci vám přiblížit život a práci instruktorů, naučit vás jak i vy můžete podporovat své děti v jejich dovednostech a hlavně vám dát informace jak na to.

Není pravidlo, že rodič bude lepší učitel než instruktor plavání, stejně to však platí i naopak. Podle mého názoru nejlepší učitel je ten, kdo svou práci miluje, protože kdo hoří ten také zapaluje.

Na mém blogu je můj příběh. Příběh, ve kterém najdete i praktické tipy,  jak které dovednosti učit, ale hlavně se dozvíte mnohé o přístupu k dětem. Věřím, že také díky příběhům pochopíte, proč nepřeskakovat dovednosti a nespěchat zbytečně.  Ono totiž umět plavat, ještě neznamená umět plavat.

Můj blog není pro odbornou veřejnost, ale pro vás rodiče, kteří chtějí vědět jak to chodí na plavání a jak podpořit své děti v jejich učení. Třeba v domácím bazénu, nebo při samotném hraní ve vodě s dětmi. Dozvíte se tady také jak přemýšlet nad výběrem kurzů plavání či instruktora. Co vlastně od plavání očekávat, ať už učíte dítě sami, dáváte je do kurzu nebo chodí na plavání se školou.

Protože výuka plavání je hlavně zábava. Za roky praxe se mi osvědčila právě tato metoda: hrát si, hrát si, hrát si a ještě … si trochu hrát. Vůbec se neučíme, my si s dětmi „Hrajeme na plavání“.  Umění plavat přichází samo. A až se bude vaše dítě umět pohybovat ve vodě samostatně, přejdeme k výuce plaveckých stylů, tam se možná přiučíte mnohému i vy samotní.

Nemám patent na rozum, jen jsem zvídavá. Většinu toho, co vím a znám, mám ověřeno v praxi. Stylem: Á, to je novinka, to vyzkouším. AHA, tak tohle nefunguje. A zase něco přečtu nebo vidím a vyzkouším. Díky tomu, už vy sami nemusíte jít metodou pokus omyl. Prostě budete vědět jak na to. 

Na mém blogu najdete pouze předem ověřené rady a tipy, které jsem za vás ve své praxi  vyzkoušela.

Kontakt

Pokud máte dotaz kontaktujte mě na této adrese: 

Tereza@plavusterezou.cz