Vendy je svéhlavá holčička. Plavu s ní už od jejích dvou měsíců a ona stále nic nechce. Už má tři a půl roku a ještě jsme nevyměnili kruh za pásek.
Prostě nechce. Miluje svůj plavací kruh, už je jí malý, ale je její. Je trochu majetnická. Umí se potápět, ale jen když chce ona. Nemáme žádnou fotku pod vodou ani video. A toto zajišťuji pro ostatní rodiče. Mé dítě nikde není.
Je léto, jsme na koupališti a má kamarádka Veronika se dívá na bazén. Já jsem s Vendy ve vodě. „Proč má pořád ten kruh?“ ptá se Veronika. „Nechce ho sundat“ odpovídám. „Aha, tak to jo.“ A dál se bavíme a hrajeme si ve vodě. Po chvíli Vendy vyklouzne z kruhu a plave ke mně, bez ničeho jen tak.
Dlouho jsme tušili, že umí plavat, jen jsme ji do ničeho nenutili. Existuje mnoho způsobů, jak naučit své dítě plavat, a toto je jeden z nich. Tento uznávám já. Nazývám ho prožitková výuka plavání. Při tomto způsobu děti i rodiče prožívají příjemné chvíle ve vodě. Rodiče jdou příkladem a dítě netuší, že se učí plaveckým dovednostem.
TIP: Vše o plavání kojenců
Jak to vypadá v praxi? Když jsem chtěla, aby se Vendulka potápěla, tak jsem se nejdříve začala potápět já. A ukazovala jí jaká je to legrace. Když chci, aby skočila do bazénu, tak tam skočím první, náramně si to užiju a čekám, kdy mi řekne, že to chce taky zkusit. Až potom ukážu jak na to.
A takhle je to se vším. Cákáme, hrabeme jako pejsci, šlapeme vodu, skáčeme. Prostřednictvím her, básniček a písniček se bavíme ve vodním prostředí a dovednosti přicházejí pomalu ale jistě samy.
Bohužel si občas všímám, že někteří rodiče jsou příliš přemotivovaní. Ať je to tím, že vidí šikovnější stejně staré nebo dokonce mladší dítě a chtějí, aby to jejich umělo taky, nebo se prostě neumí vcítit a prožít si obavy, které jejich děti mohou mít. Nechápou, proč to to jejich dítě neumí.
Vždy takovým rodičům radím. Přijďte k bazénu, klekněte si a teď se rozhlédněte. To je prostor. A tolik vody. Ta hloubka. Ta výška skokánku. Jednomu by to mohlo nahnat strach.
Podle mě je to jakákoliv výuka drilem, která vede k přetěžování dětí. Styl výuky, kdy už v roce a půl trénujeme plavecké pohyby (prsové ruce, kraulové nohy). Tato výuka vyhovuje některým rodičům. Mají pocit, že se jejich děti budou brzy skvěle plavat.
Dle mého názoru jediné čeho dosáhnout je nechuť k plavání a špatné pohybové návyky, které vznikají právě díky přetěžování dětí.
Já tomu říkám – boj o život. Předčasně sundaný pásek nebo kruh a dítě se ve svislé poloze zoufale hrabe ke kraji. Vždy radím rodičům, představte si, jak byste se cítili Vy. Co byste si přáli Vy? Jak byste chtěli, aby s Vámi někdo zacházel? A z těchto principů vychází má zážitková výuka plavání.
https://www.youtube.com/watch?v=eqQeKDRSCaY&t=4s