Proč mé dítě na plavání pláče?

Každý člověk někdy pláče a je to v pořádku. Co však dělat, když přijdete na plavání a vaše dítě začne plakat? Napíšu vám pár tipů, které pomohly mně jako matce. A které také radím ostatním maminkám jako instruktorka plavání.

Obavy z plavání kojenců, batolat, předškoláků

Těšíte se na plavání kojenců, přijdete na první lekci – a vaše dítě není k utišení. Představte si, že jste vy, to vaše děťátko, které bylo neustále s vámi doma, v klidném prostředí a v pohodě.

Najednou ho přivedete k bazénu, na místo, kde je zcela jiná akustika, spousta lidí a zcela jiná vlhkost vzduchu. To vše vaše dítě vnímá mnohem intenzivněji než vy. Proto se občas stane, že začne plakat.

V takovém případě radím maminkám: Vžijte se do svého dítěte! Poodejděte stranou, někam do klidu.

Uklidněte své děťátko, můžete ho nakojit, ukázat mu hračky, porozhlédnout se po okolí. A pokud to půjde, pomaličku jít do vody. Pokud to nepůjde, jen se procházejte po okraji bazénu a nechávejte dítě vnímat prostředí.

Předcházet těmto situacím velmi pomáhá, pokud navštívíte ukázkové hodiny. Dost často radím maminkám, aby přišly na plavání dříve, než si zaplatí kurz.

Společně s dítětem se převléknou, ale na lekci se jenom dívají. Při sledování průběhu lekce vám mohou přijít na mysl otázky, můžete se rovnou zeptat a také si vyzkoušíte jak si zorganizovat čas.

Druhá má rada zní: Nedělejte svému dítěti nic, co byste si sami nepřáli. Někdy se stává, že rodiče pod tlakem ostatních rodičů, případně i instruktorky, na své dítě příliš spěchají. „Odměnou“ pak bývá nechuť dítěte do plavání a jeho pláč, někdy až vztek.

Každý člověk je originál a každý z nás má své tempo, jakým se přizpůsobuje novým dovednostem. Některé děti umí všechno a hned. Jiné okoukávají, mají strach, ale většinou, když se odhodlají, danou dovednost pak zvládají lépe než ti „rychlíci“.

Vnímejte své děti, dejte jim dostatek času a nikdy je do ničeho nenuťte. Odměnou vám budou šťastní „plaváčci“.

Pokud se stane, že dítě zpočátku krásně spolupracovalo, nikdy neplakalo, a teď najednou pláče a vy nevíte, co s ním, opět radím – hlavně klid!

Může se jednat o období stagnace. Je to období, kdy dítě vše odmítá a chová se, jako by dané dovednosti, které už dávno umělo, zapomnělo.

K vyřešení tohoto problému je potřeba spousta lásky, tolerance a hlavně trpělivosti. Důležité je dítě motivovat, a zejména chválit! Ze zkušenosti vím, že toto období vždy dříve či později odezní a dítě najednou vše umí lépe než předtím.

V druhé řadě se může jednat o období prvního vzdoru. To je skvělé! Dítě umí říci „ne“ a říká to na všechno. Buďme za toto období vděčni, bez něj by nám z dětí nevyrostly ty pravé osobnosti.

Zamyslete se nad tím, jak je dobře, že si vaše dítě začíná uvědomovat svou osobnost a začíná vyjadřovat svá přání. Těšte se z tohoto období a vydržte. Každého to přešlo, přejde to i je.

Občas se také stává, že batole, které chodí na plavání, nesnáší mytí vlásků. Některé děti se bojí štípání očí nebo sprchy.

Na jednu mou dceru fungovalo položení ve vaně na záda a namočení vlásků.

A druhé dvě dcery vyžadovaly žínku, kterou si přiložily na oči tak, aby se jim do nich nedostaly bublinky šampónu. A v průběhu mytí hlavičky jsem jim vždy komentovala, co právě dělám a jak dlouho to ještě bude. A chválila, jak jsou šikovné.

Plavecký kroužek

Pokud dáváte dítě do plaveckého kroužku už bez rodičů, může se také stát, že dítě, které do této chvíle chodilo s vámi do bazénu a bylo šťastné, najednou pláče.

Čím to je? Nemusí být dostatečně připraveno. Nepochopilo, že vy s ním nebudete. Je kolem něj moc dětí. Jiné dítě pláče. Nelíbí se mu „plavací teta“. Na všechno má právo a nikdo by se na něj neměl zlobit.

Je důležité, pokud chcete posílat dítě samostatně na plavání, mu v klidu domova několikrát vysvětlit, že bude chodit na plavání bez vás. Opět radím vzít dítě na ukázkovou hodinu a sledovat, jak vše probíhá. Ukazovat a lákat: Tahle holčička nechala maminku čekat venku a zvládá to sama. Chceš to taky tak?

Děti dost často, když se jich doma zeptáte, jestli chtějí chodit plavat, hned souhlasí. Jenže nechápou, že tam budou bez vás. To bývá nejčastějším důvodem jejich pláče.

Druhý důvod – nejsou zvyklé na hloubku. Ovšem v brouzdališti se plavat nenaučí. Od toho jsou při výuce instruktoři, kteří by měli jít s dětmi do vody.

A měli by pomáhat dítěti překonávat strach.  Máte také možnost, pokud se o své dítě bojíte, být s ním u bazénu. To je však docela riskantní; děti vidí v rodičích záchranu, a přestože by vše normálně zvládly, právě kvůli přítomnosti rodiče „dělají scény“.

Mám zkušenost se třemi sourozenci – Vojtou, Kubou a Matějem. Ty maminka přiváděla na bazén s obrovským kraválem, kluci leželi na zemi, kopali nohama, mlátili rukama a křičeli na celé kolo.

Maminka je přivedla do šatny a odešla. Jakmile odešla, kluci byli v pohodě. Za nějaký čas začal chodit do plavání nový chlapec, Kryštof, a dělal stejné scény. Maminka jej přivedla do šatny a odešla.  Kryštof řval, jak kdyby ho na nože brali. Ti tři bráchové si k němu sedli a řekli: „My jsme taky plakali“.  A byl klid.

Mateřská škola a plavání

A jak to je, když posíláte dítě na plavání se školkou? Stejné jako s kroužkem, jen s tím rozdílem, že v kroužku je podstatně méně dětí a má vyšší cíle děti naučit.

V případě mateřské školy se občas stane, že ze 40 dětí je 38 „uplakánků“, a v tom případě ty dvě šikovné děti trochu trpí. Doporučuji jít se podívat na druhou hodinu, a uvidíte, zda to má smysl.

Většina plaveckých škol má storno podmínky. U nás je to třeba tak, že pokud dítě v druhé hodině odhlásíte, neplatíte nic. O organizaci plavání s mateřskými školami si můžete přečíst zde.

Co dělá instruktor, když dítě pláče? Většina z nás se snaží dítě uklidnit – vezme si je stranou a pokusí se vysvětlit, co se bude dělat a jak dlouho to bude trvat.

Nikdy děti do ničeho nenutíme. Snažíme se je přesvědčit a ukázat, jak je plavání skvělé. Pokud dítě nechce do hloubky, nemusí a zůstává si hrát v malém bazénku. Vždy však uděláme několik pokusů v průběhu kurzu, kdy se zeptáme, jestli si to už nerozmyslelo.

Pokud dítě pláče a nespolupracuje v první lekci, necháme ho si hrát. Pokud se to samé opakuje i v lekci druhé, doporučíme rodičům, aby plavání zatím odložili.

Pokud nás dítě škrábe, kouše nebo „škrtí“( i to se stává, je to běžný projev strachu), buď mu nabídneme hraní v malém bazénku, nebo čeká u bazénu s paní učitelkou, až plavání skončí. Většinou takovým dětem doporučujeme individuální lekce s rodičem.

Při školní výuce plavání je to podobné jako s předškoláky. A s dospělými pracujeme jako s miminky. Snad jsem Vám pomohla zbavit se několika obav z výuky plavání a pokud by vás zajímala odpověď na Váš konkrétní strach či obavu, napište. Ráda Vám odpovím.

Tereza Chlebusová Kandráčová
Už 19 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou knihy Hrajeme si na plavání najdete ji tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Nejčtenější příspěvky
  • Ve vodě jsem jako doma

    Od narození do jednoho roku Vybíráme to nejlepší plavání pro Vaše děťátko

  • Najdete mě na Facebooku
  • This error message is only visible to WordPress admins

    Error: No posts found.

    Make sure this account has posts available on instagram.com.