Jaké jídlo je nejlepší pro naše děti?

Pro své okolí jsem občas dost střelená „biomatka“. Pro někoho ženská s „ujetými názory na stravu“ pro jiného inspirativní. Maminky v mém okolí se mě často ptají na rady ohledně stravy svých dětí.

Na našich plavacích lekcích je toto téma taky časté. A já se přiznám, že nevím. Nevím, co poradit, protože ani náhodou nejsem odborník. Já přece umím děti učit plavat. Rozumím psychomotorickému vývoji dětí nebo třeba úpravě bazénové vody. Toto téma mě velice zajímá. Protože občas se ve všech těch informacích o zdravé stravě ztrácím.

Jak to máme my?

U nás doma se jí maso jen zřídkakdy. Nejstarší dcera Adéla maso nejí vůbec, ale miluje fastfoody.

Prostřední dcera Vendy bez masa nepřežije den, a navíc potřebuje mnoho ovoce, zeleniny a jogurtů. Vůbec nepije slazené limonády a stravuje se, řekla bych velmi zdravě a vyváženě. Když jde s kamarády do fastfoodu trpí hlady. Protože nejraději by si dala grilovanou zeleninu s masem. Nejí hranolky, nic smaženého, a dokonce pokud si dá limonádu většinou je jí špatně.

Nejmladší dcera miluje úplně všechno jídlo kromě rajčat. Brokolice, špenát, masíčko, barvené bonbóny, lízátka, hamburgery. Ta prostě zbaští všechno a je jen na mně ji uhlídat, aby nezdravé potraviny neměla pravidelně a často. Někdy je to lítý boj.

Myslím, že mám v tom stravování nastavenou docela rovnováhu. Doma vařím zdravě a když se mi nechce, uděláme s dětmi „Ameriku“ a koupím jim nějakou „prasárnu“. A vůbec toho nelituju, myslím si, že je to tak v pořádku.

Rozhodla jsem se vyzpovídat Veroniku Hanzlíkovou, inženýrku biochemie a potravinářské technologie, výživovou poradkyni, a hlavně kamarádku a skvělou průvodkyni zdravou stravou a světem českých a slovenských superpotravin.

Protože na našich plavacích lekcích sleduji dost často rozpory mezi maminkami v drobnostech a nejvíce v tom co jejich dítě bude jíst a co ne. Vzhledem k tomu, že otázek jsem měla hodně, tak jsme s Veronikou rozdělily rozhovor do dvou částí. V té první se teď hned dozvíte:

  • Jak začít s příkrmy u nejmenších.
  • Jak je to s těmi superpotravinami a dají se zařadit do stravy dětem ihned?
  • Ideální svačinka pro dítě a mámu na plavání.

Druhou část zveřejníme příští týden a najdete tam:

  • Sladit nebo nesladit dětem?
  • Musí děti jíst maso?
  • Můžeme zdravou stravou předcházet nemocem?

Veronika odpověděla i na mnoho dalších otázek, které mě jako mámu dětí automaticky napadly. Myslím, že odpovědi Veroniky jsou velmi inspirativní a uklidňující pro všechny maminky, které chtějí své děti správně stravovat a zároveň se z toho nezbláznit.

Jaký máš názor ty jako odbornice na výživu? Měly by děti jíst jen to, co je zdravé a jejich tělu prospěšné? Nebo se svět nezboří, když jim sem tam dáme nějakou hrůzu – třeba mléčný řez? Já dětem sladkosti vůbec nedávala, ale kolem třetích narozenin mě okolí zradilo a neměla jsem jiné východisko než občas přimhouřit oči. Stále si myslím, že pokud běžně nejsou v dosahu mých dětí. Tak je to v pohodě a snažím se najít rovnováhu.

Nejdřív navážu na oslovení bio matka. Za biomatku se osobně nepovažuju, ale podle některých lidí jí určitě taky jsem. 🙂

Je to proto, že mi záleží na kvalitě potravin, i když rozhodně nekupuji jedině biopotraviny. Stejně tak uznávám respektující a laskavou výchovu, ale s vymezením hranic pro sebe i děti.

U obou svých dětí také pozoruji odlišné chuťové preference. Zatímco syn by klidně jedl téměř všechno sacharidové, ať už v podobě příloh (rýže, těstoviny a brambory), pečiva, ovesné kaše nebo sladkostí, dcera preferuje maso, sýry, zeleninu a ovoce.

Tím, že jsem kromě výživové poradkyně i potravinářský technolog a biochemik, dbám ale nejen u nich především na to, aby jedly co nejvíc základních potravin, ze kterých jim vařím a peču.

Ze základních potravin jdou udělat nejrůznější dobroty. Sladká jídla i buchty a tam nemám problém s tím, že do nich klidně dám obyčejný cukr. Rozhodně nepeču z alternativ, nepoužívám místo cukru datle a nejedu v žádném výživovém směru.

Spíš se snažím jíst méně sladkého a dezerty si skutečně dávat na chuť. A samozřejmě taky celá rodina jíme co nejvíce středoevropských potravin podle sezóny.

Domácí jídlo a dezerty upřednostňuji taky proto, že si můžu být jistá, že v takovém jídle nemám žádná éčka.

Přesto dětem nezakazuji ani kupované sladkosti nebo třeba kupované mléčné řezy (kdyby je jedly :-)). Snažím se ale dbát na to, aby takových sladkostí měly co nejméně a hlídám jejich množství.

Na druhou stranu jdu a klidně koupím synovi čokoládový donut. Ano, to je skutečná výživová hrůza.

Jenže si prostě myslím, že je taky zásadní, s jakou emocí jídlo jím, případně s jakou emocí jídlo svému dítěti dávám.

Držím se hesla mojí oblíbené výživové a zdravotní preventistky PharmDr. Margit Slimákové, že s nechutí snězená pohanka může udělat větší neplechu než občas s radostí snězené hranolky.

Navíc si ještě moc dobře pamatuji, jak jsem to měla se sladkostmi v dětství já. Zatímco ségra měla dobroty z Mikuláše klidně rok, já jsem si je snědla do 14 dní a pak tajně chodila ujídat ty její.

Jakmile jsem začala dostávat kapesné, kupovala jsem si za ně zase sladkosti. Když ale vidím dceru, jak kousek čokolády nebo sladké dobroty ožužlá a pak klidně vyplivne, říkám si, že v tomhle po mně (narozdíl od syna) není. Prostě každý z nás má trochu jiné chuťové preference, a to včetně chutí na sladké nebo slané.

Co tím chci hlavně říct je to, že nemá smysl dětem úplně sladkosti nebo nezdravá jídla zakazovat. Protože ty děti, co sladkosti a taková jídla mají rády, se k nim stejně nějakým způsobem dostanou. A je lepší, když jako rodič budete mít jejich množství aspoň v prvních letech života pod kontrolou, než když pak přijdou ke kamarádům a budou krást jejich sladkosti nebo pochutiny nebo to samé „nedejbože“ začnou dělat později třeba i v obchodech.

Protože takové „dobroty“ pro ně budou vzácnost, po které marně touží a budou jim těžko odolávat. Bohužel i takové případy znám.

Samozřejmě čím déle se vám podaří děti od sladkostí a nezdravých jídel udržet, tím lépe. Nejsnadněji to jde u prvorozených dětí, pokud máte rozumné rodiče vy i váš partner, ale čím větší zapojení dětí do společenského života a kolektivů je a čím víc dětí máte, tím to jde hůř. Proto je lepší si nastavit nějaké vnitřní hranice a za těmi si stát, ale nelpět na tom, když je občas vy, děti nebo vaše okolí v případě jídla a sladkostí poruší.

K nám do plavání chodí převážně maminky malých dětí, které teprve začínají s příkrmy. Co bys jim poradila? Co je nejdůležitější dodržet?

Pokud svoje dítě kojíte, začínejte s příkrmy až ve chvíli, kdy dítě o jídlo projevuje zájem. U některých dětí je to už kolem 5. měsíce věku, u některých až kolem 7. měsíce. Obojí je v pořádku. V případě sunarů a umělého mléka následujte doporučení vašeho pediatra.

Nejzásadnější radou, kterou chci k tomu tématu dát, je: Buďte na sebe i děti hodné a laskavé. Zatímco některé dítě sní zeleninový příkrm napoprvé ve velkém, jiné rozmixovaný příkrm třeba nikdy chtít jíst nebude.

Nevyčítejte si, když vaše dítě nebude jíst, tak jak jste si představovala nebo jak vám tvrdí třeba prarodiče vašeho dítěte.

Každé dítě je jiné a každá maminka je jiná, takže je potřeba se nechat vést povahou a preferencemi dítěte i svými. A řekněme i jakousi mateřskou intuicí.

Já jsem u obou dětí začínala s příkrmy z dýně, po pár dnech z mrkve (všechno domácí, nebo bych pro začátek doporučila bio) a postupně zařazovala a přimíchávala podle „předepsaných doporučení“ jednotlivé potraviny. Zelenina – ovoce – maso / vajíčko – obiloviny.

Vydržela jsem to jen u staršího syna, kterému doteď nevadí pyré a ovesné kaše a rád je jí. Dceři jsem nakonec rozmixované jídlo přestala dávat, protože už v šesti a půl měsících byla schopná sníst odpeckované kousky třešní nebo jahod. Později večeřela třeba švestky nebo od jednoho roku snídá cherry rajčátka a pak si dá ještě kousek sýra nebo šunku.

Ovesné kaše téměř nejí. Dcera prostě preferuje kousky a zhruba od deseti měsíců s námi postupně jedla téměř všechno naše jídlo. Samozřejmě připravené tak, aby je mohla jíst i ona (méně soli, menší kousky apod.).

Teď se této metodě moderně říká BLW – Baby Lead Weaning, tedy nechat děti jíst podle svojí volby potraviny v běžné a pro ně vhodně připravené podobě, ale ne rozmixované. Ale ani u ní jsem přesně nedodržovala „pravidla“ BLW a klidně ji nakrmila nebo dokrmila lžičkou. BLW totiž tvrdí, že máme děti nechat jíst úplně samotné a nekrmit je a už vůbec ne lžičkou. Já to ale všechno kombinovala podle svých pocitů a intuice a nenechala se svázat „pravidly“, ať už podávání příkrmů nebo BLW. Takže nebojte se taky následovat svoje pocity a nedělejte si ze zdravé výživy nebo některého výživového směru nebo doporučení tu jedinou modlu.

Vím, že jsi napsala knihu o superpotravinách, jaké super potraviny bys doporučila hned od počátku příkrmů pro děti?

Ještě bych chtěla upřesnit, že je to knížka o českých a slovenských potravinách. Takových, které si snadno můžeme vypěstovat nebo koupit od našich farmářů, zemědělců a třeba i včelařů. Mezi takové superpotraviny patří třeba borůvky, med, česnek, cibule, maliny, ale taky máslo, sádlo nebo ocet.

Do příkrmů se určitě hodí nejrůznější druhy dýní (nejen nejznámější hokaido, ale taky máslová nebo muškátová), která určitě patří mezi superpotraviny.

Ze zeleniny bych ještě doporučila brokolici a červenou řepu. Z ovoce určitě borůvky, hrušky, jablka. U dětí (ale ani u dospělých) bych se v rozumné míře nebála ani másla a sádla.

Představ si, že jdeš se svým dítětem na lekci plavání. Co bys mu dala ráno na snídani a co bys mu vzala s sebou na svačinku? Budeš si chystat i něco pro sebe?

Ideální je snídaně, po které není rychle hlad. To znamená snídaně nejen s obsahem sacharidů, ale hlavně bílkovin. Někoho zasytí ovesná, jáhlová nebo rýžová kaše s rozinkami, banánem a třeba i oříšky a chia semínky (ty tam přináší potřebné bílkoviny). Jiného spíš kousek pečiva se šunkou, sýrem a zeleninou.

V zimě je ke snídani taky vhodná vývarová polévka. O tom, proč je tak skvělá, jsem napsala článek Všelék našich prababiček a najdete tam i videorecept. Takové snídaně jsou vhodné pro děti i dospělé.

Na svačinu pak podle preferencí dítěte a toho, co zvládne sníst. Může to být banán, rozinky nebo třeba oříšky, některé dítě zase upřednostní sýr nebo tvarohový dezert.

Po pohybové aktivitě má většina dětí opravdu velký hlad. Svačina bude tedy určitě vhodná. Ideálně, když bude jednoduchá a rychlá na snězení, ale nebude to jen sušenka, bonbon apod. Já sama bych si taky nachystala svačinku. Ideální je zase kombinace sacharidů (např. banán) a bílkovin (kousek sýra, tvarohový dezert).

Na plavání a související informace jsi ale odborník ty, takže klidně můžeš moje tipy ještě doplnit o ty svoje, které fungují Tobě a rodičům od vás z plavecké školy.

Já bych závěrem této první části chtěla doporučit tvoji novou knihu Hrajeme si na plavání, já už ji mám koupenou a moc se těším.

Jak to dělám já s Teodorkou:

  • Na snídani před plaváním jsem jí vždy dávala kousek pečiva a šunku nebo sýr, někdy ovesnou kaši s banánem nebo jablkem občas s trochou medu.
  • Ihned po plavání Teodorce většinou vytahuji borůvky, nebo jablíčko na kousky nakrájené. Otevřu krabičku a než se dooblékám a připravím já, ona už „zobe“.
  • Potom si v klidu společně sníme obyčejný bílý jogurt a většinou banán, a přitom i aklimatizujeme po plavání. Tea miluje pít jen čistou vodu, ale po plavání má moc ráda čaj. V zimě jí ho občas přisladím medem.
  • Doma dostává polévku a jde spát.

Protože jsem líná, tak to, co chystám Tei na plavání jím i já.

Tereza Chlebusová Kandráčová
Už 19 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou knihy Hrajeme si na plavání najdete ji tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.