Jaké jídlo je nejlepší pro naše děti? Druhá část.

V první části jsme si s Veronikou Hanzlíkovou pověděly o tom jak začít s příkrmy u nejmenších, jak je to s těmi superpotravinamy a o svačinkách pro děti. 

V této části probereme:

  • Sladit nebo nesladit dětem?
  • Musí děti jíst maso?
  • Můžeme zdravou stravou předcházet nemocem?

Co si myslíš o slazení potravin pro děti? Sladit jen přírodními produkty ovoce, med. Nebo občas neuškodí ten zlověstný bílý cukr?

Jak už jsem naznačila v 1. části našeho rozhovoru. Rozhodně nepovažuji bílý cukr ani bílou moukou za bílý jed. Ano, jejich nadměrné množství je fakt škodlivé, ale to prakticky platí o každé potravině. Třeba takový mák se dá považovat až za superpotravinu a přitom vím, že jeho nadměrná konzumace přivedla v dětství moji kamarádku do nemocnice.

Ne nadarmo slavný Paracelcus tvrdil, že každá látka může být jedem i lékem. Takže rozhodně ode mě nečekejte radu, ať všichni přestanete jíst cukr nebo výrobky z bílé mouky.

Zaprvé náhražky cukru v podobě gluktózových a glukózo-fruktózových sirupů, kam patří třeba i vyzdvihované agávové a sladové sirupy nejsou o moc lepší, a zadruhé je to skutečně vždycky o množství. U mouky (alespoň té klasické pšeničné bílé) samozřejmě platí, že by se jí měli vyhýbat ti, kteří trpí celiakií, intolerancí lepku, případně NCGS (= non celiatic gluten sensitivity = citlivost na mouku, která není způsobená lepkem, ale obsahem škrobů), ale běžná populace se zase tak moc mouky bát nemusí.

Prostě když denně sníte pytlík bonbónů, jednu čokoládu a pět rohlíků, asi úplně zdraví a štíhlí nebudete a je jedno, jestli jste už dospělák nebo malé dítě, kterému tohle množství bude škodit mnohem víc než vám. Takže v rozumné míře oslaďte občas sobě i dítěti ovocný čaj medem, ale snažte se pít i čistou vodu. Upečte si domácí buchtu, klidně i nějakou „alternativní“, když máte chuť a finanční prostředky na to ji třeba péct z mandlové mouky a datlí, ale občas snězený bonbón, kousek čokolády nebo třeba jeden celý rohlík neřešte.

A samozřejmě jezte co nejvíc ovoce a zeleniny vy a pokud to jde i vaše děti! Můžete totiž být zdraví, i když budete jíst normální stravu s rozumným obsahem bílého cukru i jídel z bílé mouky. A naopak můžete být nemocní po několikaleté raw stravě, která je sice „zdravější“ než běžná strava, ale ne všem dlouhodobě sedí.

To samé platí o nízkosacharidových výživových směrech nebo naopak vegetariánství a makrobiotice, které jsou spíš postaveny na stravě „vysokosacharidové“, byť v podobě zdravější než jsou fastfoody.

 Musí děti jíst maso? Dají se bílkoviny nahradit jinými potravinami?

Tak tuhle otázku jsem hodně řešila. Moje starší dítě, syn Pavlík, jedl maso v příkrmech a pak i nemixované zhruba do svých 15 měsíců věku. Jenže pak se něco stalo (doteď nevím co) a odmítal sníst cokoliv, co obsahovalo, byť i kousíček masa.

Ve svých pěti letech jí játrové knedlíčky v polévce a masové kuličky. Klasické maso už konečně po troškách taky dokáže sníst, většinou ale jeho konzumaci okomentuje slovy „bléé“ nebo „fuj“.

Jak jsme to teda řešili, když maso nejedl vůbec? Velký problém to byl především u manželových rodičů, kteří jeho přirozeným vegetariánstvím trpěli hodně. Přísun bílkovin u něj dodnes řeším převážně přes masokostní vývary.

Navíc má syn hodně rád jogurty, takže se snažím mu dávat spíš tvarohové dobroty s vyšším obsahem bílkovin než u jogurtů. To třeba koupím misku plnotučného tvarohu a smíchám ho s trochou kakaa, cukru a mléka a udělám mu domácí „tvaroháček“. Do polévky často přidávám i vajíčko, a protože syn nemá „vlákna“ ani kousky vajíčka rád, většinou polévku ještě cedím přes hrubé sítko, aby byl vývar s vajíčkem „čistý“.

U dětí, které mají rády aspoň sýr a šunku, se také nemusíte bát nedostatku bílkovin, jen pozor na množství soli u obou potravin a v případě šunky kupujte s obsahem masa víc než 90 %. Dobrou variantou kromě vývarů, vajíček a mléčných výrobků jsou třeba i luštěniny, hrachová nebo čočková polévka, případně luštěninové pomazánky.

Mohla bys uvést příklad, jak ty sama jako máma připravuješ pro děti jídlo?

Trošku už jsem to naznačila taky v první části rozhovoru, snažím se co nejvíc vařit a péct ze základních potravin. Prostě málokdy u nás doma jíme něco připravené z polotovarů nebo kupované hotovky. Na druhou stranu nechci strávit celý den u plotny, takže základ mého vaření stojí na polévkách a už zmiňovaných masokostních vývarech.

Polévka bývá někdy jediné jídlo, které jím k obědu, když jsou děti ve školce, ale k večeři většinou míváme něco teplého. Někdy to jsou třeba těstoviny s kouskem masa, jindy klidně brambory s podmáslím, nebo domácí „falešné“ bramboráky. Občas večeříme třeba polévku, obložený talíř nebo ovesnou kaši.

 

Koupíš někdy svým dětem hotové jídlo nebo svačinku? Podle jakých kritérií vybíráš, co jim koupíš?

Občas jim koupím jako „sváču“ pečivo a v tašce mívám téměř vždycky krabičku s piškoty a ovocné kapsičky. Když už jim kupuji nějakou svačinku, tak tam, kde to jde, kontroluji, aby to nemělo éčka a taky zbytečně moc cukru.

Tím, že syn zatím nejí žádné syrové ovoce a zeleninu (jen ovocné kapsičky), nejsem zvyklá sebou nosit krabičky třeba s jablíčkem nebo okurkou. Ale postupně se to učím, protože dcera si naopak s chutí dá ovoce a zeleninu raději než ty piškoty, které jí tolik rád její bratr. Nedávno jsem s ní dokonce musela zastavit u večerky a koupit jahody, protože je viděla venku vyskládané před obchodem a téměř se rozplakala, že bez nich neodejde. To by se mi u syna nestalo. 😀

Tímto chci maminky uklidnit, že preference dětí můžou být skutečně různé, a ne vždy svým přístupem k jídlu jste schopné jejich přirozený výběr a chutě na některé potraviny a jídlo ovlivnit.

U nás v plavání to máme tak, že učím rodiče jít příkladem svým dětem. Je to se stravováním stejné?

Tahle otázka hezky navazuje na moji předchozí odpověď. Částečně se to i u stravování dá ovlivnit vlastním příkladem, ale jak už jsem několikrát zmiňovala na příkladu svojí rodiny, rozhodně to nejde na 100 %.

To, že syn nejí maso, ovoce a zeleninu, bylo mým velkým tématem. Měla jsem z toho až trauma, že já „výživářka“ mám syna nejedlíka. Až s narozením a zařazováním běžné stravy se u dcery ukázalo, že dvě děti stejných rodičů se stejnými stravovacími návyky můžou jíst úplně rozdílně. A to i přesto, že se třeba maminka a celé příbuzenstvo pokouší „stavět na hlavu“ a nutit to starší dítě jíst něco, co nechce.

Věřím ale, že i syn má od nás dobré základy, jak jíst kvalitně a vyváženě a do budoucna se to projeví. 😉

Můžeme správně zvolenou stravou předcházet nemocem?

 „Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék, nechť je tvým jídlem.“ Řekl kdysi dávno Hippokrates. A já s tím souhlasím. Otázkou samozřejmě zůstává, jaká strava je ta správná. Příznivci nízkosacharidové řeknou, že ta jejich. To samé platí u příznivců raw stravy, makrobiotiků, veganů a mnoha dalších výživových směrů.

Já bych k tomu řekla asi už jediné – každý ať jí nejlépe, jak umí a hlavně cítí.

Jsou tací, kteří ví, že jí jako prasátko, ale neumí a nechtějí se toho svého způsobu stravování vzdát. A často nejsou víc nemocní než ti, co stravu neustále řeší a přechází z jednoho výživového stylu ke druhému nebo sklouznou k tzv. ortorexii. Jak hezky uvádí tento článek – ortorexie se dá vysvětlit hláškou „když touha po zdraví převálcuje zdravý rozum“.

Prostě opět budu tvrdit, že jsem víc výživářka „přes hlavu“, která ví, jak důležité jsou emoce a přístup k jídlu i všem oblastem života. To, že budeme jíst jen a jen zdravě, nám totiž zdraví nezachrání, ale na druhou stranu právě strava může být tím rozhodujícím faktorem, jestli nemoc vypukne nebo se z ní naopak dostaneme. Jen musí jít náš přístup k jídlu ruku v ruce i se selským rozumem.

 

Může se stát, že když sním hodně nezdravého jídla bude mi špatně. Může se to stát i se superpotravinami? Pokud ano, jak máme odhadnout rozumné množství?

 Ano, může se to stát, viz. můj příklad s mákem v odpovědi na první otázku. Tentokrát jako příklad použiju jako cizokrajnou potravinu kustovnici neboli goji. Goji je považována za superpotravinu, a přesto v nadměrné míře může taky škodit. I já sama ji mám moc ráda, jenže když jí sním hodně, jsem po ní nafouklá jako balón. Až můj kamarád, výborný fyzioterapeut a odborník na byliny v tradiční čínské medicíně, mi vysvětlil, co přesně nadměrná konzumace goji s energií těla dělá.

Rozumné množství se ale ne vždy dá úplně odhadnout. Navíc záleží na každém a jeho chuťových preferencích a zdravotním stavu. Ale je jasné, že na topinku si nenamažeme třeba pět stroužků česneku, ale jen jeden. Stejně tak to platí u každé potraviny. Prostě tak nějak se musíme naučit vybalancovávat svoje chutě a představu o tom, co je pro vás ještě dobré množství.

Děkuji Veronice za její čas a odpovědi na otázky, které mnohé maminky uklidní a povzbudí v jejich snaze dávat svým dětem jen to nejlepší. 

Tereza Chlebusová Kandráčová
Už 19 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou knihy Hrajeme si na plavání najdete ji tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.