Hlady neumře!

Mnoho rodičů řeší otázku, jak donutit své dítě, aby jedlo ovoce a zeleninu. Všemožným způsobem se snaží dostat do dítěte alespoň lžičku. Vidím to dnes a denně na našem plavání, ve cvičení rodičů s dětmi, v restauracích. Tohle jsem já nikdy neřešila.

Přemýšlela jsem, proč to tak je?

Že někteří rodiče nemohou dostat do dětí ani kousek mrkve, a já doma jídlo hlídám :-), aby mi trochu zbylo. Ano, mé děti jsou „žravé“. A já byla stejná. U nás doma máme opačnou situaci – já nakoupím,
a než se jídlo doma ohřeje, není.

Ale pozor, nemyslete si, že kupuji chipsy, čokolády, sušenky, bonbóny, slazené limonády… nic z těchto výrobků u nás doma nenajdete! Najdete tu ale asi tři tuny zeleniny a ovoce, luštěniny, těstoviny, bílý jogurt (minimálně kilo 🙂 – je nás doma pět), tvaroh, sýry. Nejsem krkavčí matka a mé děti nestrádají. Když požádají: „Mami, kup čokoládu,“ tak ji samozřejmě koupím. Když mají oslavu narozenin, koupím i chipsy nebo coca –colu. Ale ne vždy, ovšem nikdy jsem jim to nezakázala.

Když moje prostřední dcera byla se školou na výletě a šli do McDonalda, trpěla hlady. Peníze měla, mohla si koupit, co chtěla, jen jí to nechutnalo. Raději by si dala kuře s rýží nebo zeleninu na másle.

Jak jsem to tedy udělala, že mé děti jedí veškerou zeleninu a chutná jim? Prostě jsem vždy věděla, že hlady neumřou. Naučili mě to zcela přirozeně mí rodiče.

Když naše máma chtěla, ať nepijeme slazený čaj, prostě ho neosladila. Pokud jsem měla chuť na sladký, mohla jsem si ho kdykoliv osladit, nikdo mi to nezakázal, ale cukr byl až v kuchyni… a já byla tááák líná :-). Mimochodem – byly jsme tři děti a platilo u nás pravidlo, kdo zaváhá, nejí.

Jednou jsem nechtěla obědvat, rodiče mě do jídla nenutili. Jen řekli: „Tak nejez.“ Za pár hodin jsem dostala hlad a prosila o jídlo. Dostala jsem svůj nesnězený oběd, nic jiného stejně nebylo. Rodiče se museli hodně ohánět, aby nás dobře nakrmili a oblékli.

Jednou můj brácha dostal od dědy sladkosti a celý den jedl jen ty sladkosti. Samozřejmě nechtěl normálně obědvat. Máma mu úplně v klidu dovolila dát si k obědu opět bonbóny, a když chtěl večeři, dostal zase bonbóny. Myslím, že už je nikdy v životě nevzal do úst.

Když jsme jezdívali v létě na Lipno, táta šel každé ráno do jednoty a koupil hromadu rohlíků, marmeládu a máslo. Sedl si před stan a mazal jeden za druhým, my běhali kolem a po jednom si brali. U posledního vždy táta vykřikl: „Ale ten už je můj!“

Takto jsem vyrostla a zcela přirozeně vedu své děti stejně. Tak co tedy dělám?

  • Chystám dětem dobré a zdravé jídlo.
  • Vždy spolu sedíme u stolu.
  • Všichni jíme stejné jídlo.
  • Pokud někdo nechce jíst, nemusí. Ale sedí s námi u stolu.
  • Pokud mé dítě chce bonbóny, řekne si, a dostane je tolikrát, kolikrát si řekne.

Co dělám, když mé dítě chce stále jen bonbóny a čokoládu?

Normálně mu to dovolím, nikomu přece nebudou chutnat sladkosti celý den nebo týden. Ale, nedám mu nic jiného. Až dostane hlad na obyčejné jídlo, taky si řekne. Uvidíte, funguje to.

Důležité je vydržet a pamatovat si, že vaše dítě se má moc rádo a určitě vám HLADY NEUMŘE.

Nejhorší je, když sleduji maminky, které běhají za dítětem a nutí ho alespoň jednu lžičku. Asi neslyšely to pořekadlo: Hlad je nejlepší kuchař.

Druhá varianta je, že rodiče nabízí dítěti alternativy: „Nechceš rýži? Tak raději hranolky?“Proč? Vždyť každý přeci ví, že hranolky jsou super a moc dobré, ale není úplně v pořádku jíst je každý den.

Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby si děti na nezdravé jídlo vůbec nezvykaly. Vždyť přece do určitého věku rozhodujeme my rodiče o tom, co bude naše dítě jíst. Někdy se to prostě nepovede nebo uděláme pár chyb.

Moje teta má dceru, která své dítě krmí jen chicken nuggets a sladkokyselou omáčkou. Babička je tedy ráda, když do ní dostane párek (upřímně: to taky není žádná výhra). Bohužel tady si myslím, že pokud někdo několik let vyrůstá na chicken nuggets, bude to už asi závislost. Dítěti bych je prostě už nekoupila a klidně ho nechala o hladu i tři dny. Je to kruté, ale tímto způsobem se zdravého stáří nedožije. Co chudák její žaludek, až bude mít třicet?

Je třeba vydržet a ono se to poddá. Uvidíte, vaše děti si pochutnají i na dušené zelenině nebo brokolicové polévce.

Taky mám za sebou takový malý boj.

Když byly dcery malé, kupovala jsem jim mléčný řez. Později jsem si přečetla složení a přestala ho dětem kupovat. Rok prosily a chtěly, ať jim ho koupím. Vždy jsem to ukecala na nějakou alternativu, třeba čokoládu. Po roce jsem to vzdala a říkám: „ Tak si to kupte.“ Dcery dostaly svůj mléčný řez, s chutí ho rozbalily hned po zaplacení u pokladny, než jsme došly k autu, byl v koši. Nechutnal jim.

Stejně to proběhlo se slazenými jogurty. Dnes už vím, že to není jogurt. Kdysi jsem se také nechala zmasírovat reklamou a kupovala dětem takový ten jogurt, co je barevný, a ještě jsou k němu bonbónky. No fuj, prostě jsem nepřemýšlela tak jak dnes, naštěstí je to už více než deset let.

Přestala jsem ho kupovat a dala přednost tomu zcela obyčejnému, bílému. Když děti chtěly sladký, měly na výběr domácí marmeládu nebo ovoce. To šlo docela hladce, hned jim jogurt chutnal.

Má rada:

  • Obrňte se trpělivostí.
  • Pamatujte, že hlady v naší zemi nikdo neumřel už nejméně sto let.
  • Připravujte dětem zdravé chutné jídlo.
  • Jezte to, co ony.
  • Seďte spolu u stolu a jezte všichni společně.
  • Dovolte vašemu dítěti pomáhat vám s přípravou jídla.

Pokud budete chtít odstranit z jídelníčku vaší rodiny některá jídla, nezavrhněte všechny najednou. Pomalu a postupně vždy jen jeden druh potraviny, a až si všichni zvyknete, tak další.

Nechutná vám ovoce a zelenina?

Zkuste smoothie. Existuje i kniha České smoothie od Kateřiny Kuranové, jsou tam skvělé tipy a hlavně takové naše krajové – žádné divotvorné drahé ovoce z ciziny, ale hrušky, jablka, řepa, okurky… . To vše je u nás k mání za rozumnou cenu i v biokvalitě.

Na závěr bych ráda dodala, že i já mám své neřesti a miluji některá nezdravá jídla, zvláště pak chlebíčky. Jen je prostě nejím každý den. Když si takové jídlo dám, je to pro mě malý svátek.

Ráda bych vám zde doporučila film, který mě ve vztahu k jídlu velmi silně ovlivnil SUPER SIZE ME.

Napište mi, zda bojujete se svými dětmi kvůli brokolici nebo mrkvičce? A vy sami máte nějaký druh zeleniny nebo ovoce, který opravdu nemusíte a vyhýbáte se mu, a proč?

Krásný den

 

 

 

Už 19 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou eBooku Ve vodě jsem jako doma. Díky zkušenostem dokáži přistupovat ke svým zákazníkům s úctou a respektem. Zároveň však předávám radost a pohodu z plavání. U mě se prostě naučí plavat každý. Má práce je mou vášní, mí klienti jsou má rodina. Můj příběh si přečtěte tady >>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.