Čůráte do bazénu?

Čůráte do bazénu?

Ne? To je dobře. Ale věděli jste, že některé věci jsou stejně nechutné, jako kdybyste se do vody vyčůrali?

Lidé do bazénu chodí často neumytí, nebo tam smrkají, čůrají a podobně. Je to dost nechutné. Mně osobně třeba hodně vadí namalované a navoněné ženy. To si někdy říkám, že ta moje babička měla pravdu, když říkávala „nahoře huj, a dole fuj“.

Když v bazénu plavu a přijde převoněná žena, okamžitě mi zkazí plavání, začnu si vše představovat co nejbarvitěji. A mé plavání většinou v té chvíli končí.

Mimo letních prázdnin jsem v bazéně téměř každý den, o dovolené každý den a v létě miluju koupaliště. Jsou však místa, kde bych nenamočila ani palec u nohy.

Proč?

Protože za tu svou bazénovou praxi jsem se naučila ještě něco jiného, než tady běžně píšu.

A to, že lidé jsou čuníci.

Do bazénů často chodí neumytí lidé. Oni se myjí potom, protože bůhvíkdo se v té vodě koupal. A o čůrání se taktně mlčí. Nechci říct, že čůrají všichni, ale někdo to asi dělat musí. V létě chodí plavat lidé namazaní různými opalovacími krémy. Ženy se před vstupem do vody neodlíčí, některé mají i nalakované vlasy. Potom se některé typy žen rozčilují, že na ně někdo cáknul. Je tam voda, tam se nepráší, ale cáká :-).

Krátké příběhy

Jednou, to už je dávno, jsem musela požádat jednu maminku z kojeneckého plavání, ať se před plaváním umyje. Bylo mi trapně a celá situace byla velmi nepříjemná. Maminka mi odvětila, že její dítě má rádo její pach. Musím říct, že mi došla slova.

Ještě trapněji mi bylo, když mě jedna paní požádala, abych pána, který sedí ve whirpoolu, vyhodila, jelikož smrdí. Když jsem tam dorazila, taktně jsem pána požádala, aby šel za mnou. Šel. Když vylezl z vody, viděla jsem, že má na sobě trenýrky, které pračku snad nikdy neviděly.

A ještě jeden příběh z minulosti. A ten si opravdu nemohu odpustit.

O letních prázdninách jsem byla jako plavčík u bazénu a přišel tam velmi pěkný mladý muž. Já v té době vypadala na dvanáct. Pán přišel v bermudách. Tenkrát se to ještě docela dost zakazovalo a mělo to svůj velmi pádný důvod, který bohužel neustál nátlak zákazníků všech bazénů.

Vyrazila jsem za pánem a vysvětlila mu, že v bermudách do bazénu nesmí, protože v nich zrovna mohl přijet na kole, nebo může mít věci po kapsách, které by mohly znečistit bazén.

Mladík mi vynadal, zeptal se mě, jestli žije v Číně. A celá situace byla dost náročná. Nakonec do bazénu nešel, ale vysvětloval mi, že on přece není prasátko a že by v životě nešel v něčem, v čem chodí ven, do bazénu. Já jsem mu tvrdila, že mu věřím, ale když nikdo, tak nikdo – ani slušný člověk jako je on. 

V ten den, odpoledne po „šichtě“ jsme jely s kamarádkou do shopping parku. A ten pán tam v těch kraťasech seděl v kavárně. Takový slušný a čistotný člověk. A od té doby, co se týče čistoty, lidem nevěřím.

Pamatuji dobu, kdy jsem byla dítě. Tehdy vás plavčík, pokud jste přišli k bazénu neosprchovaní , vyhodil a ještě vám vynadal. A pokud jste neměly gumičku do vlasů, tak to bylo už opravdu hustý. Ty doby jsou dávno pryč.

Plavčík si pomyslí svoje a neřekne nikomu nic. Nemůže. Dnes jsou všichni lidé tak ostří a nevybíraví, že mu to nestojí za tu námahu. A podle mě je to škoda.

Třeba v Americe se lidé koupou v oblečení, myslím tím trička, bermudy, šaty a podobně.
A přijde to všem normální. Také tam mají mnohem vyšší dávkování chlornanu do bazénů, což v tak vysokých dávkách je zdraví škodlivé.

Nedávno jsem četla, že v Americe je nemocí z povolání u plavčíka je astma. Myslím, že k tomu spějeme mílovými kroky.

Tak jak to tedy je.

Nejen maximální, ale i minimální koncentrace chlóru v bazénové vodě je v ČR povinná. Koncentrace chlóru je stanovena na 0,3–0,6 mg/l, pro teplejší vodu, nad 32 °C, potom
0,7–1,0 mg/l.

V Americe 2,0 mg / l protože se koupou v oblečení a nemusí dodržovat hygienu tak jako v naší zemi. Naopak třeba v Německu mají mnohem přísnější normy než u nás: 0,1–0,3 mg /l.

To bylo pár technických informací, pro vaše pochopení.

Velmi bych vám, mým čtenářům, doporučila, až půjdete teď v létě na koupaliště, podívejte se, v čem lidé lezou do vody. Pokud vidíte to, co já, je to velmi výživné pozorování. Nevím, jestli potom do bazénu vůbec půjdete.

Tak jak je možné, že jsem na plavání nezanevřela?

Vybírám si velmi pečlivě, kde se koupu já, a kam si chodíme hrát a trénovat plavání.

Jak tedy poznáte, že bazén, kam chcete jít plavat, je v pořádku? Nezaručí vám to nikdo.

A i kdybyste měli možnost nahlédnout do testů bazénu, asi nebudete rozumět hodnotám uvedeným ve zprávě z hygieny či zdravotního ústavu.

Tak se vám tady pokusím napsat, jak to řeším jako máma, když se mi něco nezdá, a také co byste měli vědět, než někam vlezete do vody. Pokud tedy nechcete chytit nějaké „breberky“.

Dávejte si pozor na čistotu prostředí. Ne všechny bazény jsou tak čisté, jak se tváří.

Udržet zejména při vysoké návštěvnosti kvalitní vodu v bazénu a odpovídající kvalitu vzduchu v bazénové hale může jen kvalitní, vyškolený personál společně s fungující technologií úpravy vody a vzduchu.

Veřejné bazény v ČR jsou pod přísným a pravidelným dozorem hygienické stanice. Interval kontroly je zpravidla 14 dní. V případě hrubé závady nebo opakované malé závady je provoz uzavřen do odstranění vad. Nařízení hygienické stanice jsou v ČR bez výhrad dodržována.

Nebezpečí však může hrozit v malých hotelových a jiných privátních bazénech. Přestože jsou to ve své podstatě veřejné bazény, a tudíž podléhají stejným předpisům, stává se, že hygiena o jejich existenci není informována. Provozovatel nemá kvalifikovaný personál a někdy ani možnost dodržovat pravidla z důvodu nevhodné technologie úpravy vody nebo nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců.

Představte si, že většinou údržbář je zároveň plavčík, saunař i uklízečka. Jak potom může vypadat kvalita prostředí a vody?

Pro laika (návštěvníka) takového bazénu by mělo platit 

Ihned odcházím, když uvidím:

• jakoukoliv nečistotu v bazénové hale, ve sprchách nebo na WC,
• pach chlóru v bazénové hale nebo přilehlých prostorech,
• nepřítomný dozor (plavčík),
• mléčná, kalná voda,
• cítím pálení očí.

Všechny tyto projevy jsou důležité a svědčí o špatné, nevyhovující, zanedbané údržbě bazénu. Takový bazén je nebezpečný.

Já osobně také nikdy nedovoluji svým dětem hrát si s cizími hračkami, které se volně válejí okolo bazénu.

Jak můžu vědět, kdy je naposledy někdo vyčistil nebo dezinfikoval? A v teplém prostředí bazénu se množí bakterie velice rychle.

Slaná voda

Platí vše, co jsem napsala v předchozích odstavcích o kvalitě vody a vzduchu. Voda je dezinfikována stejným chlórem jako voda v bazénu se sladkou vodou, pouze chlór je vyráběn ze slané vody elektrolýzou. Hygiena také kontroluje stejné parametry jako u sladké vody.
V případě vyšší návštěvnosti a nekvalitní údržby se projevují také stejné vady.

Reakcí dezinfekce s potem neosprchovaných lidí a dalšími do vody vnášenými nečistotami, třeba právě čůráním, slinami, zbytky krémů, make-upem a podobně, vznikají sloučeniny chloraminy.

Je to pořád ještě chlór, ale na rozdíl od čistého chlóru je jeho dezinfekční schopnost velmi malá, nebo žádná. Navíc způsobuje ten známý zápach chloru, a je tedy velmi nežádoucí. Kvalitní technologie a kvalifikovaný personál ho však umí z vody odstranit.

Mimochodem, žádný provozovatel bazénu nemá zájem dávkovat více a více chlóru do vody. Je to dosti drahé. Proto osprchovaní lidé nejenom nekazí vodu, ale také šetří bazénu peníze.

Prostě bazénová voda na koupání nesmí smrdět. Návštěvníci mohou kvalitě vody velmi pomoci, pokud se před vstupem do bazénu řádně, nejlépe s použitím mýdla, osprchují. Jak už jsem uvedla, čistí lidé nejenom nekazí vodu, ale také šetří bazénu peníze.

Vhodná teplota vody pro dítě

Teplota vody pro dítě od jednoho roku by měla být mezi 28 °C až 34 °C. Neznamená však, že čím teplejší, tím lepší.

Samozřejmě, že ve vodě, která má 28 °C, roční dítě nevydrží déle než půl hodiny. Ve vodě teplé 34 °C také nevydrží déle, a ještě budete mnohem více unaveni, oba.

Čím vyšší teplota vody v bazénu je, tím více se do ní musí dávkovat chemikálií, aby vydržela stále pěkně průzračná. Proto já osobně s mou nejmladší dcerou volím bazény s teplotou kolem 30 °C.

Zpátky k hračkám

Hračky do vody, které koupíte v hračkářství, mívají většinou dírku. Až takovou hračku koupíte, neukazujte ji dětem hned, ale nejdříve zalepte tu dírku. Jde to tavnou pistolí. Jedině tak vám do ní nenateče voda a nezačnou se množit nežádoucí bakterie.

Teď už víte téměř vše. Až zase přijdete k bazénu, nezapomeňte se před vstupem osprchovat