Ne? To je dobře. Ale věděli jste, že některé věci jsou stejně nechutné, jako kdybyste se do vody vyčůrali?
Lidé do bazénu chodí často neumytí, nebo tam smrkají, čůrají a podobně. Je to dost nechutné. Mně osobně třeba hodně vadí namalované a navoněné ženy.
Mimo letních prázdnin jsem v bazéně téměř každý den, o dovolené každý den a v létě, miluju koupaliště.
Jsou však místa, kde bych nenamočila ani palec u nohy.
Protože za tu svou bazénovou praxi jsem se naučila ještě něco jiného, než tady běžně píšu.
Do bazénů často chodí neumytí lidé. Oni se myjí potom, protože bůhvíkdo se v té vodě koupal. A o čůrání se taktně mlčí. Nechci říct, že čůrají všichni, ale někdo to asi dělat musí :).
V létě chodí plavat lidé namazaní různými opalovacími krémy. Ženy se před vstupem do vody neodlíčí, některé mají i nalakované vlasy.
Pamatuji dobu, kdy jsem byla dítě. Tehdy vás plavčík, pokud jste přišli k bazénu neosprchovaní , vyhodil a ještě vám vynadal. Pokud jste neměli gumičku do vlasů, tak to bylo už opravdu hustý. Ty doby jsou dávno pryč.
Plavčík si pomyslí svoje a neřekne nikomu nic. Nemůže. Dnes jsou všichni lidé tak ostří a nevybíraví, že mu to nestojí za tu námahu. A podle mě je to škoda.
Třeba v Americe se lidé koupou v oblečení, myslím tím trička, bermudy, šaty a podobně.
Přijde to všem normální. Také tam mají mnohem vyšší dávkování chlornanu do bazénů, což v tak vysokých dávkách je zdraví škodlivé.
Nedávno ve spojených státech kvalifikovali jako nemoc z povolání u plavčíka astma. Myslím, že k tomu spějeme mílovými kroky.
Nejen maximální, ale i minimální koncentrace chlóru v bazénové vodě je v ČR povinná.
To bylo pár technických informací, pro vaše pochopení.
Nezaručí vám to nikdo. Použijte zdravý rozum a dívejte se kam chodíte. Jak to tam vypadá.
A i kdybyste měli možnost nahlédnout do testů bazénu, asi nebudete rozumět hodnotám uvedeným ve zprávě z hygieny či zdravotního ústavu.
Pokusím se vám tady napsat, jak to řeším jako máma, když se mi něco nezdá. A taky co byste měli vědět, než někam vlezete do vody. Pokud tedy nechcete chytit nějaké „breberky“.
Všechny tyto projevy jsou důležité a svědčí o špatné, nevyhovující, zanedbané údržbě bazénu. Takový bazén je nebezpečný.
Já osobně také nikdy nedovoluji svým dětem hrát si s cizími hračkami, které se volně válejí okolo bazénu.
Jak můžu vědět, kdy je naposledy někdo vyčistil nebo dezinfikoval? V teplém prostředí bazénu se množí bakterie velice rychle.
Platí vše, co jsem napsala v předchozích odstavcích o kvalitě vody.
Voda je dezinfikována stejným chlórem jako voda v bazénu se sladkou vodou, pouze chlór je vyráběn ze slané vody elektrolýzou.
Hygiena také kontroluje stejné parametry jako u sladké vody.
V případě vyšší návštěvnosti a nekvalitní údržby se projevují také stejné vady.
Reakcí dezinfekce s potem neosprchovaných lidí a dalšími do vody vnášenými nečistotami, třeba právě čůráním, slinami, zbytky krémů, make-upem a podobně, vznikají sloučeniny chloraminy.
Je to pořád ještě chlór, ale na rozdíl od čistého chlóru je jeho dezinfekční schopnost velmi malá, nebo žádná.
Navíc způsobuje ten známý zápach chloru, a je tedy velmi nežádoucí.
Kvalitní technologie a kvalifikovaný personál ho však umí z vody odstranit.
Mimochodem, žádný provozovatel bazénu nemá zájem dávkovat více a více chlóru do vody. Je to dosti drahé.
Prostě, voda v bazénu nesmí smrdět.
Návštěvníci mohou kvalitě vody velmi pomoci, pokud se před vstupem do bazénu řádně, nejlépe s použitím mýdla, osprchují.
Čistí lidé nejenom nekazí vodu, ale také šetří bazénu peníze.
V mé knize Hrajeme si na plavání věnuji celou jednu kapitolu, právě výběru bazénu. Abyste věděli kam se svými dětmi chodit a kam ne. Třeba téma hotelových bazénů, je velmi zajímavé a myslím pro mnoho rodičů poučné.