Chlapi, děti, plavání

Muži a mateřská, muži a péče o děti, to je často diskutované téma. Někteří jsou zásadně proti, jiní spokojení, že právě tak to má být.

Kdysi dávno jsem si neuměla představit, že bych nebyla s dítětem doma a nevěnovala se mu naplno. Můj muž měl důležitou práci a snažil se rodinu zabezpečit. Já byla mladá holka bez jakýchkoliv zkušeností s péčí o miminko.

Když se nám narodila první dcera, chtěla jsem jí dát vše, co můžu, a pečovat o ni tak, jak nejlépe dovedu. Zajímavé bylo, že jako mladá maminka jsem vůbec nic netušila a nevěděla, jak o ni pečovat. Můj muž byl ten, který mi radil s péčí o miminko, a musím přiznat, že v tom byl mnohem lepší než já.

Později jsem se rozhodla a udělala si kurz plavání kojenců a začala provozovat toto plavání u nás ve městě. Nebylo to moc známé a mezi mé zákazníky patřili hlavně přátelé. Tenkrát můj muž přivedl kolegy z práce, kteří měli malé děti, a začali chodit plavat do kurzu pro batolátka.

Byly to krásné časy a já měla možnost sledovat zcela jiný přístup k dětem. Muži jsou celkově odvážnější a mají více rádi legraci. Hodiny v této chlapské skupině byly zábavné i pro mě a děti dělaly neuvěřitelně rychle pokroky. Dnes tyto děti mají 16 let :-).

Nejsem úplně typ na mateřskou dovolenou, neumím být jen doma, vždy jsem měla pocit, že mi něco utíká. A tak přestože jako máma tří dětí bych měla napočítat minimálně tři roky doma na mateřské dovolené, já na ní strávila za celou tu dobu pouze rok a pár měsíců. Pracovat mě baví a naplňuje. Pokud chodím do práce, jsem spokojenější máma. Nemyslím si, že jsem špatná, a nemyslím si, že musí každá žena zákonitě sedět doma na zadku a pečovat o rodinu.

U nejmladší dcery jsme se s mým mužem vystřídali. Já jsem šla po půl roce od jejího narození do práce a můj muž byl doma. Máme svobodné zaměstnání a ani jeden z nás nepřišel o možnost se pracovně realizovat. Můj muž chodil aktivně s dcerou na kroužky, cvičení rodičů s dětmi a plavání. Já se jí v době volna věnovala jinak.

Někteří lidé na mého muže koukali jako exota, který chodí do ryze ženského kolektivu. Bez potíží přebaloval, krmil miminko a nosil je v šátku. Jindy na něj ostatní maminky pohlížely s obdivem.

Když jsem se ptala svého muže, jestli jej to neobtěžuje, odpovídal, že má konečně možnost užít si blízkosti svého miminka jen a jen sám. Když ji nosí v šátku, má pocit, že je jeho součástí. A ano, i o tom je přenechání trochy péče tatínkovi dítěte. Vyvine se mezi nimi velmi hluboký vztah.

Moje otázka zní? Ztrácí chlap svou mužnost, když převezme péči o miminko? Nebo naopak získává svou sílu díky tomu? Můj názor je, že získává. 

Pokud žena přenechá občas péči zcela na otci dítěte a neřeší, že má bodýčko na dupačkách nebo plenku naopak, dává svému muži dar, který ocení možná později. Umožňuje mu budovat hluboký, láskyplný vztah k dítěti, umožňuje mu pochopit, co všechno malé dítě potřebuje. Žena naopak získává prostor pro svou realizaci nebo jen odpočinek.

Výsledkem je, že muž má doma spokojenou, usměvavou ženu a žena má doma muže, který ji chápe a umí se postarat o miminko jak po stránce materiální, tak i citové. Získávají obě strany.

Nedávno jsem pozorovala jednu maminku v poradně u lékaře. Její partner tam šel s ní. Pomáhal svlékat miminko a ukládal jeho věci na stranu. Maminka vyskočila, že to udělal špatně, a věci ihned přeskládala. Když šla s dítětem dovnitř k lékařce, nechala otce stát venku přede dveřmi. Bylo mi toho chlapa velmi líto. Jak se asi cítil? Nic nemůže udělat, a když to udělá, je to blbě. Příště svojí ženě raději nepomůže. A ona bude později naštvaná, že je na vše sama.

Myslím, že to nebyla běžná situace. Ale pojďme se my ženy trochu zamyslet a nechejme svým mužům volnou ruku. Svěřte jim naše dítě, nechme je, ať třeba něco udělají špatně. Vždyť je to i jejich dítě
a my taky nemáme patent na rozum a musely jsme se všemu naučit.

Nebývá to úplně obvyklé, když na kurz plavání nebo cvičení chodí pravidelně chlap. Ale výjimky se najdou. Třeba u nás v plavání máme jednu skupinku, kde jsou ženy-maminky v menšině. Je to taková mužská skupina. Mám tu skupinu moc ráda, má zcela jiný náboj a řád.

Zdálo by se, že tatínci budou na své děti přísnější než maminky. Opak bývá pravdou. Zdálo by se, že tatínci nebudou chtít zpívat a vykládat básničky. Opět je opak pravdou, naopak je ještě vylepší :-).

A co se týče samotné výuky plavání, tatínci nemají problém jít svým dětem vzorem, když skáčeme šipku ze skokánku nebo se potápíme. V takové skupině si mohu dovolit říci: „Děti, tatínci nám ukáží jak na to a my to potom zkusíme taky“. Není jediné dítě, které se neodváží.

Vím, že je mnoho maminek, které jsou také odvážné a dokáží udělat pro své dítě cokoli. Přesto – od táty je to trochu jiné. Proto pokud máte jen trochu možnost, dopřejte svým chlapům si to vyzkoušet.

Včera jsem požádala tatínky, kteří ke mně chodí do plavání, aby mi odpověděli na tři otázky. Ta první byla – Proč jsi začal chodit do plavání kojenců? Ta druhá – Bylo ti trapné nebo nepříjemné zpívat písničky a jít do kolektivu kde jsou zejména ženy? Třetí otázka byla – Co ti plavání s tvým dítětem dalo?

Tady jsou jejich odpovědi.

Petr: „ Na plavání jsem začal chodit, když byla žena těhotná s druhým dítětem, takže vlastně kvůli bezpečnosti její i miminka. Trapně mi nikdy nebylo, vyrůstal jsem v ženském kolektivu a chodil jsem do školy, kde jsme ve třídě byli čtyři kluci, žiju v baráku plném ženských 🙂. Čas strávený na hodinách je pro mě hlavně časem stráveným se starší dcerou. Ze začátku jsem chtěl, ať spolu trávíme alespoň nějaký čas jen sami (to se předtím, než jsme začali chodit plavat, moc nedařilo), teď už je to tak, že dcera chce, ať chodíme spolu sami, a je na mě ( i na tebe) zvyklá. Dost špatně nese změny.“

Radim: „ Začal jsem, protože jsem musel. Žena nemohla. Ne, že bych já chtěl. Ale dobrý. Užíval jsem si to od první hodiny. Trapný mi to nebylo. Ba naopak. Ženský kolektiv mám raději, mužského mám v práci dost. A třetí odpověď je, že jsem poznal nové lidi, obzvláště při zábavě na společných akcích s dětmi (pobyty pro rodiny s dětmi). A samozřejmě jsem navázal bližší vztah s dcerkou 🙂.“

Zdenek: „Za prvé – chtěl jsem pro svou dceru udělat něco, co jí prospěje jak zdravotně, tak do budoucna. Za druhé – ne, necítil jsem se trapně, zpíval jsem potichu 🙂. Dalo mi to to, že vidím, jak se dcera zdokonaluje, jak se jí to líbí a je šťastná, pak i já jsem šťastný. Našel jsem skvělý kolektiv, nové přátele. Naučil jsem se nové písničky a básničky, které můžu dceři zpívat. Naučil jsem se, jak mohu učit svou dceru plavat.“

 

 

Tento článek jsem napsala jako podporu všem chlapům, kteří by chtěli chodit do kroužků a kurzů pro nejmenší děti, a mají drobné obavy. Zároveň je tento článek určen všem maminkám, aby se necítily hloupě, když nebudou vše se svým dítětem dělat jen ony.

 

Přeji vám mnoho nádherných zážitků s dětmi a jejich výchovou. Pamatujte, že nemusíte mít návod na výchovu, stačí, když budete jednat podle svého nejlepšího přesvědčení. Co si myslí okolí, je jejich věc. Oni s vámi nežijí.

A ještě jedna fotka pro pobavení 🙂

Krásný den

 

 

Už 18 let žiju u vody, voda mě provází téměř na každém kroku. Specializuji se na výuku plavání od batolátek po seniory. Jsem autorkou eBooku Ve vodě jsem jako doma. Díky zkušenostem dokáži přistupovat ke svým zákazníkům s úctou a respektem. Zároveň však předávám radost a pohodu z plavání. U mě se prostě naučí plavat každý. Má práce je mou vášní, mí klienti jsou má rodina. Můj příběh si přečtěte tady >>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.